Jak se feromony testují v laboratoři a proč je težké je měřit v běžném životě

Autor: Petr Novotný

Když se mluví o feromonech, často to zní buď jako zázrak, nebo jako úplný nesmysl. Jenže věda tohle téma nezkoumá ani jedním z těchto dvou způsobů. V laboratoři se neptají, jestli po jedné aplikaci vznikne přitažlivost. Sledují jemnější věci: aktivitu mozku, hormonální odpověď, náladu nebo to, jestli se člověk v sociální situaci chová o něco jinak.

Právě v tom je celý problém i odpověď zároveň. V laboratoři lze chemosignál izolovat. V běžném životě skoro nikdy ne. A proto je mnohem snazší prokázat měřený efekt v experimentu než stejně čistý efekt v reálné kavárně, tramvaji nebo na rande.

Jak vypadá poctivý laboratorní test feromonů

Dobrý experiment se snaží odstranit všechno, co by mohlo výsledek zkreslit. Vědci proto obvykle pracují s přesně definovanou látkou, stejnou dávkou, kontrolním nosičem a zaslepeným designem. To znamená, že účastník ani experimentátor ideálně nevědí, kdy probíhá aktivní podmínka a kdy placebo.

Tohle je důležité hlavně u lidských chemosignálů. Jejich efekt totiž často neleží v tom, že by si člověk řekl: „ano, tohle cítím". Naopak. Mnoho studií je navržených tak, aby byla látka na prahu vědomé detekce nebo pod ním. Suma Jacob a Martha McClintock ve studii z roku 2001 ukázaly, že i při velmi nízkých koncentracích steroidních chemosignálů lze v kontrolovaných podmínkách sledovat fyziologické a psychologické změny (Jacob et al., 2001).

Jiný typ důkazu přinášejí studie zobrazující mozek. Ivanka Savic a kolegové ukázali, že při čichání androstadienonu se u heterosexuálních žen aktivují oblasti odlišné od běžných vůní, včetně hypothalamu (Savic et al., 2001). To samo o sobě neznamená „zamilovanost", ale je to silný signál, že tělo a mozek ten podnět nezpracovávají jako obyčejnou kosmetickou vůni.

TIP:

Právě jste se dočetli, proč v laboratoři rozhoduje přesná dávka a kontrolované podmínky. V běžném životě dává proto smysl sahat po přípravku, u kterého víte, co přesně aplikujete a který drží konzistentní koncentraci místo náhodného odhadu.

Zobrazit přípravek →

Co se v laboratoři opravdu měří

Jedna z největších chyb v populárním vysvětlování feromonů je představa, že vědci měří nějakou jednu velkou veličinu jménem „přitažlivost". Ve skutečnosti ji rozkládají na menší a lépe uchopitelné části.

• Mozková aktivita: PET nebo fMRI ukazují, jestli chemosignál aktivuje jiné oblasti než běžná vůně.
• Nálada a soustředění: některé studie sledují, jestli se po expozici mění bdělost, klid nebo vnímání sociální situace.
• Hormonální odpověď: třeba změny kortizolu ve slinách po vystavení definované látce.
• Pozornost k sociálním podnětům: jak člověk čte emoce, tvář nebo neverbální signál.

Johan Lundstrom a kolegové například ukázali, že subthreshold expozice androstadienonu může u žen ovlivnit pocit soustředění, aniž by bylo nutné, aby si látku vědomě uvědomovaly (Lundstrom et al., 2003). Claire Wyart pak ukázala, že androstadienon může u žen ovlivnit hladiny kortizolu, tedy hormon spojený s aktivací organismu (Wyart et al., 2007).

Tohle je dobrý moment pro zdrženlivost. Laboratorní efekt bývá často modulační, ne dramatický. Nejde o přepínač typu „líbí versus nelíbí". Jde o malý posun v tom, jak je člověk naladěný, jak rychleji čte sociální signál nebo jak jeho tělo reaguje v dané situaci.

Proč se to v běžném životě měří mnohem hůř

Jakmile se vyjde z laboratoře, začne se všechno komplikovat. Ne proto, že by se chemosignál automaticky ztratil, ale proto, že reálný svět není sterilní experiment.

První problém je dávka a způsob expozice. V laboratoři je přesně dané, kolik látky bylo použito, jak daleko od nosu byla aplikována a jak dlouho expozice trvala. V reálu do toho vstupuje parfém, pot, kosmetika, teplota, vzdálenost, cirkulace vzduchu i to, jak dlouho jsou dva lidé skutečně blízko sebe.

Druhý problém je sociální kontext. A ten není detail, ale součást efektu. Lundstrom a Olsson ukázali, že androstadienon nepůsobil na náladu žen stejně v každé situaci; roli může hrát i to, kdo experiment vede a v jakém sociálním nastavení expozice probíhá (Lundstrom & Olsson, 2005). To je silná připomínka, že lidské chemosignály nefungují ve vakuu.

Třetí problém je individuální citlivost. Reakci může ovlivnit čichová citlivost, stres, hormonální nastavení i fáze cyklu. Chung a kolegové v roce 2016 ukázali, že odpověď na androstadienon se může měnit podle kontextu i biologického stavu příjemce (Chung et al., 2016). To je přesně důvod, proč dvě ženy nemusí na stejnou situaci reagovat stejně.

Jinými slovy: laboratoř umí měřit izolovaný signál. Běžný život měří signál plus prostředí plus člověka plus situaci. A to je mnohem těžší rovnice.

Co z toho plyne pro běžné testování feromonů na sobě

Když chce muž zjistit, jestli na sobě nějaký feromonový přípravek pozná, nemá smysl čekat filmovou scénu. Rozumnější je sledovat jemné, ale opakovatelné změny.

• Jsou interakce přirozenější a méně křečovité?
• Drží druhá strana déle pozornost nebo oční kontakt?
• Jsi ty sám sociálně klidnější a líp naladěný?
• Opakuje se podobný efekt ve více srovnatelných situacích?

Smysl má testovat konzistentně: stejná dávka, podobná situace, stejná denní doba, bez zbytečného míchání s novým parfémem a ideálně více opakování. Když měníš pět věcí najednou, nezjistíš skoro nic. Když měníš jednu, máš aspoň šanci rozeznat trend. Právě s tím souvisí i článek jak dlouho feromony účinkují a co ovlivňuje jejich sílu a praktický návod jak správně nanést feromony pro maximální účinek.

Co věda umí říct poctivě a co už by bylo přehánění

Poctivý závěr zní takto: některé lidské chemosignály umí v laboratoři měřitelně ovlivnit mozek, hormony, náladu nebo sociální pozornost. To je zajímavé a relevantní. Zároveň ale platí, že výsledek závisí na metodice, dávce, sociálním kontextu a individuálních rozdílech.

Přehánění začíná tam, kde se z tohoto typu dat dělá slib, že feromony vždy spolehlivě „zařídí přitažlivost". To věda sama o sobě netvrdí. Přesnější je říct, že jde o jeden z jemných biologických signálů, který může za určitých podmínek posunout sociální vnímání žádoucím směrem, ale nikdy nefunguje odděleně od vzhledu, hlasu, chování, načasování a celé situace.

Pokud chceš navázat širším pohledem, hodí se i článek fungují feromony opravdu a co říká věda. A pro pochopení samotné biologické dráhy vnímání navazuje text jak lidé vnímají feromony, Jacobsonův orgán a mozek.

Nejčastější otázky